Nadační fond IMPULS: Rozsviťme ČR 2022

1. místo v literární části soutěže (internetové hlasování, kategorie dospělí)

2. místo v literární části soutěže (hlasování poroty, kategorie dospělí)

Když šustí křídla holubům 

Křídla ptačí nad polem 
brouzdají mlhavou peřinou. 
Slunečnicemi proletí, 
mlhu jim z hlav vyženou. 
Aby pak zlaté dcery slunce, 
navzdory své stinné půlce,
hrdě světu vyprávěly 
příběh svého poslání. 

Aby svět kolem nás jen žasnul, 
před sílou slunečnic hlavu svou sehnul, 
zapomněl na své velké oči, 
tím správným směrem se zase točil. 
A už nikdy nikam špatně neodbočil. 

Až mezi poli budeš uhánět vpřed 
a peřina z mlhy bude na dohled, 
natáhni uši... Slyšíš ten šum? 
To šustí křídla holubům. 
Za chvíli uvidíš žluťoučké hlavy. 
Jen pohled na ně Tě starostí zbaví. 
A když se rozmluví, rozzáří oči, 
i matička Země se pootočí.

KULTURA21.CZ: 3. místo v básnické soutěži „Tak už mě nakousni“

Kráska a zvíře

Máš vůbec tušení, jak večer je dlouhý?
Jak táhne se čas?
Nekonečný hodokvas.
I noční můra už líně mžourá.
Kolem lustru se ospale šourá
a pletou se jí nohy.

Jen okolo obcházíš,
vzduch vůní svou čeříš.
Kdy už mé motýly povečeříš?
Všechny je pochytáš,
nebo aspoň rozcucháš,
v útrobách rozházíš...

V očích mi tep můžeš vykoukat.
Na hrdle nedočkavost číst,
hltat ho jako popsaný list.
Z milostného románu.
S energií orkánu
okna bych mohla vytloukat.

Tak už mě nakousni.
Vždyť proto jsem tady.
Proto jsi plenil lesy a hrady.
Vylíbej touhy své do kůže mých rtů,
vtiskni mi vášeň do nártů.
Až svlékneš mi šaty noblesní.

V přívětivém světle loučí
tuším úsměv, cítím hřích.
Válí se mi po tvářích.
A taky po šíji,
kterou už Tvá ústa lačně popíjí.
Nikdy už se nerozloučí.

Nadační fond IMPULS: Rozsviťme ČR – cena poroty 2021

Ať slunečnice září

Možná jsem někomu k smíchu,
když životem občas klopýtám.
Možná se dopouštím hříchu,
když cítím pýchu.
Protože padnout odmítám
přes klacky pod nohy házené.

I když slabost mě občas do kouta zažene
a mravenci útokem berou mé údy,
místo nohou mám neposlušné chůdy,
v hlavě bludy,
pořád se uvnitř usmívám,
životem planou mi líce.

Každý den zářím jako slunečnice.
I když cizí oči to nevidí.
A za svou slepotu se ani nestydí.
Přitom učit by se mohly od lidí
plných síly, lásky a naděje.
Zastav se, usměj se,
slunečnici to zahřeje.

Chomutovský kalamář 2021: 3. místo v kategorii Poezie 20 let a více

Kousek ze mě 

Kousek ze mě 
s údivem hledí na vstávání země,
na líce měsíce, stříbrné střevíce,
které se vzdalují a v úsvitu blednou.

S myšlenkou neposednou 
kousek ze mě bojuje, 
když paprsek zlatavý na těle Tvém hoduje.
Ale záhy se vzdává.
Tak rád si hrává... 
Ten velký kousek ze mě.

A nejenom jemně.
S údivem hledí na růžové stopy, 
jak alabastr se v růžové topí.
Jak mužný samet těla Tvého
laská samet těla mého.

Ještěže měsíc své stříbrné tváře 
zabořil hluboko do polštáře.
Jinak by jako zvědavý host zapomněl na svou povinnost.
Jinak by velký kousek ze mě 
nemohl žasnout nad vstáváním země.