Rozkvetlá

Vzduch teď víc voní jehličím a medem,
rána jsou půvabná i v kabátu šedém.
Pampelišky jsou tak nějak víc žluté.
Dokonce vítr už se nechová tak krutě.
K mým vlasům.
K motýlím pasům.

Jako by se změnil svět.
Jako by přestal plesnivět.
Když obsadil jsi všechny moje buňky v těle.
Do jedné jsou od té chvíle rozechvělé.
Dýchání najednou dává smysl,
srdce se neptá na úmysl.
Prostě věří.

Tohle mi nikdo neuvěří.
Je to svěží,
jako začátek.
Prosté falešných pozlátek.
Živočišně vřelé.
Obnažené.
Smělé.
Od prvního shledání.
Tvůj úsměv můry zahání.
A taky vrásky.

Do copů mi zapichuješ sedmikrásky.
Rozkvétám.
Nejen navenek.
Jako bych Tě znala od plenek.
Jsi vlídný koutek za pecí,
Vánoce vonící vanilkou a skořicí.
Jsi louka plná vlčích máků,
ševelení křídel ptáků.
Nad hlavou.
Toulavou.
Ach...

Jsi moje teplo v peřinách,
letenka na planetu smíchu,
svůdník k věčnému hříchu,
vrba s hroší kůží,
hradba z trnů růží,
která zlobu nevpustí.
A závist, když za brankou sukní zašustí,
rovnou k čertu posíláš.

Miluju, jak večer polibkem moje oči zavíráš.
Miluju Tvé noční touhy,
jak spolu válíme stráně a strouhy.
Nevadí mi mokrá záda,
zdivočelá koňská stáda.
Nevadí mi bodláčí,
i když kapku milejší mi je válení v červánčí.
A taky v čerstvě posekané trávě.
Nebo na koberci při nedopité kávě.
Štěstí se oddávám bez dechu.
Na Tvé nahé hrudi
jako na mechu.

Užívám si každou neplechu.
Jako dítě.
Skáču do rozhoupané sítě,
mám chuť koupat se v kaluži,
kreslit si fixem na kůži.
Infantilní obrázky.
Do oken Ti házet oblázky.
A taky zamilovaná psaníčka.
Chci rozfoukat všechna peříčka
po bitvě našich polštářů.
A aby ještě víc sněžilo, peřiny rozpářu.

Už nemám žádné zábrany, jsem volná jako pták.
Drzá jako deváťák.
Hrdá jako válečník,
pevná v kolenou jako tanečník.
Jsem silná jako lvice.
Planu jako svíce.
Vidíš, jak mám rozpálené líce?
V zrcadle najednou vidím víc krásy,
jako bych měla zářivější vlasy.
A taky auru.
Od té chvíle, co Tě znám.
Občas sama sebe nepoznám.

S Tebou všechno dokážu.
Přeplout moře,
zabít hoře,
najít vodu na poušti.
Nezalézat do houští,
když rozmluví se noční les.
Vyjít schody do nebes
a netrpět závratí, i když hlava se mi točí.
Na kolotoči.
Nebo jen tak obyčejně být
a hýčkat si svůj vnitřní klid.