Cukr a bič… ke štěstí klíč aneb (nejen) O lásce a chtíči od srdce
„Každá žena je někdy romantická, někdy hříšná, občas smutná a nevyzpytatelně nevyzpytatelná. A přesně takové jsou i básně v této sbírce – 52 ,příběhůʻ odhaluje půvabné vzpomínky, ale i chmury na duši a nenaplněné touhy. Jsou psané srdcem, s opravdovou vášní pro vše lidské, určené všem, kteří mají tak jako já duši naplněnou láskou, chtíčem a občas i smutkem. Na intimitě sbírce přidávají ilustrace, které vznikly stejnou, niternými emocemi vedenou rukou. Potěšte smysly každého svého já a nechte intimní atmosféru básní proniknout hluboko do své duše, kde pohladí i rozechvějí…“
Ukázka ze sbírky
Ráno Studené, přidrzlé, do paží kouše, když zpod deky bezbranně čouhají. Vím to, však usínám v Evině rouše, chci k tvému tulit se potají. Studená, přidrzlá zbožňuju rána, do naší postele přináší žár. Do světa něžností krásná to brána, a my se tou bránou pouštíme dál… Dítě hříchu Zaprodal jsi duši ďáblu, kam jdeš ty, tak tam i já jdu. Dítě vášně, dítě hříchu, cítím touhu, cítím pýchu… Dlaň svou do tvé směle vkládám, do srdce se tiše vkrádám. Myšlenky já tvoje kradu, vilně ke tvé tisknu bradu, k polibku tě svádím… A nikdy nepřestanu! Cukr a bič Cukr a bič. Miluju bič! Když po stehnech se válí… Miluju bič! Když říkáš mi: „bitch…“ A ruka Tvá mě chválí. Miluju cukr, s příchutí vanilky, jenž bič ve vášni střídá. Miluju rána, pikantní rána, když cukr s bičem snídá. Srdeční bouře Klid vzal náhle za své, bouřím, uvnitř hrudi doutnám, hořím. Kvůli tobě mosty bořím. Prosím, buď mým majákem. Polibek Přináší slast, předává touhu, polibek vášnivý spaluje. Umí být něžný, umí být drsný, mezi stehny mě chlípně miluje…