Navěky…

Hledě jí do tváře,
ve stínu oltáře
polibek do dlaně vřelý jí dal...
Srdce jí bušilo
jako by tušilo,
že odteď navěky jeho je král.

Hledě jí do tváře,
v měkkosti polštáře
polibky úsměv jí vyčaroval.
Lůno mu šeptalo,
touhou se zeptalo,
zda by ho vášnivě pomiloval...

Hledě jí do tváře,
půvabem ozářen
polibek do vlasů šedých jí dal...
Srdce se zachvělo,
dávno už vědělo,
že on je navěky královnin král.