Něžní cvoci

Po střechách jako šílení lítat,
za každým komínem hravou pusu si dát.
V objetí stmívání nad hřebeny vítat,
s nočními ptáky si povídat.

S úžasem sledovat měsíční nit,
jak hvězdy se snaží ulovit
a jednu po druhé navlíknout,
temnou noc do nich oblíknout.
A taky naše těla.
Do hvězdiček oděná bych všechny střechy obletěla.
To bych moc chtěla.

A aby střech vysokých bylo ještě víc.
Abychom si mohli sáhnout na měsíc.
Abychom slunci oplatili jeho žár,
určitě ho ještě nikdo neohřál.

A kdyby se nám do cesty připletl kominík,
místo sahání na knoflík,
k lítání po střechách bychom ho pozvali.
A třeba s ním tajemná zákoutí poznali.
A potom, příjemně znavení, ospalí,
za nejteplejším komínem bychom si ustlali.
Ty a já.
Omámení vůní noci.
Ty a já.
Dva něžní cvoci.